Vojtěch Kuták je učitel na druhém stupni ve Staňkově na Domažlicku.
Myslím, že pro mnoho dětí je náročné být během distanční výuky doma, protože to tam není úplně v pohodě. Řada z nich nepochází z respektujícího prostředí, kde by byly přijímány. Bydlí třeba v bytě 1+1 s mámou, která je pořád unavená z práce, s babičkou, s dědou a často na sebe doma křičí. Když se ještě přidají školní tlak a povinnosti, věci se na ně rychle navalí a mohou to hodně těžce snášet.
Děti se mi svěřovaly, že se do školy těší, že se tam chtějí vrátit. A dost často to zaznívalo i od tzv. “zlobičů”. Moje zkušenost je, že “zlobení” většiny těchto dětí souvisí s tím, že to doma není dobré. Myslím, že jako učitel jim můžu nabídnout respektující přístup, přijímat je a zajímat se o ně. Je to chabá náplast na to, když to doma nefunguje, ale může to pro ně hrát důležitou roli.
