Jarmila Šulcová učí němčinu a dějepis na střední odborné škole v Hradci Králové.
Původně jsem chtěla být doktorkou a potom učitelkou, byl to takový můj holčičí sen. Ještě za socialismu jsem odmaturovala na gymnáziu, ale na pedagogickou fakultu na češtinu a němčinu mě nevzali. Tehdy ale existovala možnost, že všichni, kdo se hlásili na pedagogické fakulty a nedostali se, mohli jít na rok učit. Samozřejmě někam na vesnici, kde nechtěl učit nikdo jiný. Jsem z Moravy, ze Šumperka a dojížděla jsem na malou vesnickou základku, kde jsem učila všechno, na co neměli učitele – ruštinu, fyziku, přírodopis, dějepis i hudebku.
Měla jsem tam skvělého uvádějícího pana učitele. I když to byl už pán v důchodu, zpětně to hodnotím tak, že to byl takový můj mentor, který mě bez jakéhokoliv teoretického základu naučil učit. Byla to pro mě hrozně dobrá škola a rozhodla jsem se, že učitelství opravdu chci dělat.
