Pavel Bobek

Pavel Bobek je prvostupňový učitel na pražské základce, člen Otevřena, který dva roky působil také jako učitel na základní škole v Londýně. 

Na začátku roku budu vycházet z toho, kde děti v učení aktuálně jsou. Nemůžu očekávat, že když zadám nějaký konkrétní úkol, bude to pro celou třídu ta správná úroveň. Nejdřív budu muset zjistit, co už vědí a na čem je naopak potřeba zapracovat.

Myslím, že rolí učitele je vytvořit klidné a bezpečné prostředí, ve kterém se mohou učit všechny děti. Důležitá je i určitá forma důslednosti, předvídatelnosti a konzistentnosti. Nejvíce ji ocení děti z nestabilního prostředí nebo žáci s poruchou autistického spektra.

To, že pro děti budu nový učitel, už je samo o sobě náročné, navíc se potkáme po prázdninách a po roce a půl stále se měnící výuky. Nejprve si nastavíme vzájemná očekávání a zodpovíme si otázky typu: “Jak se k sobě chováme? Je tohle vstřícnost a vřelost?”. Chci, aby děti věděly, že je důležité snažit se na 100 %, ale že i chyby se dějí a že naším úkolem je se z nich učit.

Podle mě je důležité, aby učitelé věděli, co to znamená být učitelem a učit. Naše představa je často velmi mlhavá. Minimálně moje velmi mlhavá byla. Nemáme na to sice jednu jedinou odpověď, ale je dobré se podívat, co se o tom odborně píše, a na nejpravděpodobnější z nich vsadit. Pro mě je učení změna v dlouhodobé paměti. Těžko dojde ke změně v dlouhodobé paměti, pokud se něco ve škole budeme učit a pak se k tomu nebudeme opakovaně vracet. Těžko dojde k učení, pokud děti rovnou postavíme před velmi komplexní problém bez opory dlouhodobé paměti. To povede k tomu, že většina z nich, tedy až na pár šťastlivců, bude v řešení takového problému neúspěšná. A pak si řekne, že na daný předmět nemá buňky. Před tím, než je postavíme před složitý problém, by děti měly mít osvojený dostatek základních znalostí a dovedností.

Sdílet: